Blíží se výročí pádu komunismu. Tato událost bude v naší společnosti i v církvi připomínána nejrůznějším způsobem. V minulých dnech byla v této souvislosti v premonstrátském klášteře na Strahově otevřena výstava „Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948-1960“. Výstavu připravil Archiv bezpečnostních složek pod vedením kurátorky dr. Vladimíry Vaníčkové pod patronátem Konfederace politických vězňů a pod mou záštitou. Výstava potrvá do 8. listopadu 2009. V jejím rámci uspořádá Katolická teologická fakulta UK v Sále kardinála Berana na Arcibiskupství pražském dne 6. listopadu 2009 seminář na stejné téma. Kromě toho organizuje dne 20. října 2009 Křesťanská akademie pod vedením dr. Jana Stříbrného, který na výstavě také spolupracoval, setkání pamětníků.
Idea této výstavy se pomalu rodila z více impulsů nedávné minulosti. Při návštěvě naší vlasti po pádu komunismu v roce 1990 nás Jan Pavel II. vyzval, abychom nezapomínali na ty, kteří za komunismu trpěli pronásledování a hrdinně v něm obstáli. Mluvil o přípravě moderního martyrologia. Tohoto úkolu se později ujal dr. Stříbrný. V prvních létech po pádu komunismu byla určitá snaha vypořádat se s dědictvím komunismu, která však bohužel nebyla nikdy řádně uskutečněna, i když v roce 1993 byl připraven lustrační zákon, který měl zamezit, aby se do státní správy dostávali lidé aktivně spojení s minulým režimem. Zákon se nevztahoval na církevní sféru. Přesto jsem ještě před vydáním lustračního zákona napsal dopis všem kněžím a požádal jsem ty, kteří byli nějak zapleteni do spolupráce s STB, aby přišli a vysvětlili, jak k celé záležitosti došlo. Přišla asi desetina kněží. Z jejich vyprávění jsem viděl, pod jakým tlakem byli a také jak často vzdorovali. Udělali jsme určitá opatření k nápravě. Žádný z těch, kdo se provinili, nezůstal na důležitém místě v církvi, i když zůstali ve farnostech. V souvislosti s lustračním zákonem pak bylo zajímavé, že se různí kritici nevěnovali tolik jiným kategoriím obyvatelstva, na které se lustrační zákon vztahoval, ale kněžím. Církev je vždycky vhodným terčem kritiky, která pak odvádí pozornost od jiných závažnějších problémů.
