Sdílet
Nejbližší místo, kde mohou čeští křesťané vidět probuzení, už není v Jižní Americe ani v Číně ani v Mozambiku, ale na Slovensku. Boží království se na Spiši neprojevuje jen v životech jednotlivců, ale proměňuje celé obce. Zprávy o tom, co se mezi spišskými Romy děje, pronikly do slovenských sdělovacích prostředků. Toto probuzení už co do počtu zasažených lidí přerostlo to, co se před třemi sty lety dělo na severní Moravě, když odsud lidé začali utíkat, aby založili Ochranov.
Vůdčí osobnost probuzení, ostravský Rom a místní pastor Emil Adam, poskytl Životu víry následující rozhovor.
Jak začala vaše služba na Slovensku?
Narodil jsem se v Sečovicích v okrese Trebišov, ale vyrůstal jsem v Ostravě. Jeden muž z Poráče nám v naší církvi v Ostravě neustále připomínal, abychom svědčili i na Slovensku, že tam jsou lidé, kteří žijí chudě a potřebují Ježíše.
Jednoho dne před sedmi lety jsme si řekli, že na Slovensko musíme vyjet. Přijeli jsme do Poráče. Věnovali jsme se třem rodinám, a nakonec jsme museli z bytu na louku, protože přišlo mnoho lidí. Pán nám dal prostor, abychom svědčili a sloužili modlitbou. Asi 30 nebo 50 lidí se tam obrátilo. Viděli jsme, že nás Bůh do těchto míst volá. Z Poráče jsme šli do Rudňan, do Markušovec, do Bystran – to byly vesnice, které se otevřely jako první. Viděli jsme, že lidé jsou hladoví a že je to všechno připravené a že tuto úrodu stačí jenom sklidit.
Jak často jste mohli přijíždět?
Jezdili jsme sem v týmu co čtrnáct dní. Přespávali jsme po rodinách, v jedné vesnici, v druhé vesnici, s možností lidem sloužit a modlit se za ně, svědčit jim, ukazovat jim věci z Bible, odpovídat na otázky. Získávali jsme jejich srdce a důvěru. Pochopili jsme, že nastalo období, kdy je důležité, aby sem byl někdo vyslán. Pastor Mark Zechin viděl, že bych to měl být já a moje manželka.
Jak vaše služba vypadá dnes?
Za sedm let se otevřely vesnice okolo Spišské Nové Vsi, kde vznikl sbor. Sbor vznikl také v Popradě, kde teď žiju. Ve Spišské Nové Vsi služba narostla tak, že jsme měli tři shromáždění. Teď trochu lidí ubylo, protože někteří začali odjíždět do Anglie, kde teď máme asi 200 lidí. V současné době se vs Spišské Nové Vsi schází 500 až 600 lidí. Jednou za rok pořádáme konference, kde se setkají všechny sbory. Nejvyšší účast byla 1300 lidí.
V kolika osadách nyní pracujete?
Otevřených je asi dvacet osad. Denně musíme celkově pořádat dvoje, troje bohoslužby a vysílat týmy.
Služba Romům má určitá specifika. Mám na mysli lidi, kteří byli zapojeni v lichvě, závislosti na hracích automatech nebo kteří mají problémy s alkoholem či smilstvem. Existuje to pochopitelně i u bílých, ale zřejmě v menším měřítku. Jak v těchto věcech Romům sloužíte?
K tomu, aby lidé z těchto věcí vyšli, je důležité jejich obrácení. Když člověk přijde ke zdroji, ke Kristu, začne sám vidět, že to, co dělá, je špatné. Pán Ježíš Kristus je největší zdroj takového osvobození. Lidem jsme přinášeli evangelium, a moc evangelia je proměňovala. Když se lidé dostali do přítomnosti Boží moci, tato moc je měnila.
Samozřejmě jsme jim říkali: Toto nedělejte, je to špatné. ... Osvobození je výsledná práce Boží moci. Lidé, kteří když pili, pili týden v kuse, jsou dnes od alkoholu úplně svobodní. Znám lidi, kteří brali na lichvu. Jeden z největších osvobozujících průlomů byl, když takový muž řekl: „Odpusťte mi! Okrádal jsem vás, bral jsem od vás velké úroky, a všechno vám odpouštím – nedlužíte mi nic.“ Ve hře přitom byly statisíce. Díky Pánu za Boží moc. Je to čisté evangelium, které osvobozuje, proměňuje a dává život.
Řada Romů je závislá na státní podpoře a má postoj: „Dej, dej!“ Vy lidi naopak vedete k tomu, aby dávali...
Jednou jsem sloužil v osadě, kde domy vypadaly jako kůlny na dříví. Lidé žili v budkách. Bůh mi řekl: „Ty se díváš na povrchní chudobu, ale nevidíš jejich chudobu vnitřní. To, že jsou takto chudí, je jenom důkazem toho, o co víc jsou chudí uvnitř.“ Lidé v této chudé vesnici se mě zeptali, co jsem jim donesl. Mysleli na jídlo nebo na věci nebo na peníze. Řekl jsem jim, že pro ně mám bohatství. Čekali pořád, co to bude, a já jsem jim pověděl: „To bohatství je Kristus. Pokud nepřijmete Krista, zůstanete v chudobě. Když ho přijmete, zůstane ve vás a to bohatství bude pořád s vámi.“
Chci, aby se naučili chodit s Kristem a aby byli ochotní něco udělat. Do takových situací mluvím často přímo, bez kázání nebo vyučování.
Jak konkrétně je to učíte?
Byli zvyklí jenom brát. Bůh mi ukázal: „Moje cesta je naučit je něco úplně jiného.“ Začali jsme učit o desátcích, o tom, jak rozsévat. Vzal jsem kilo mouky a řekl jsem, ať ji rozdávají ve jménu Ježíš: „Nasyp druhému mouku, dej mu sůl, dej mu kravatu, dej mu boty ve jménu Ježíš. Naučte se dávat. Naučte se hledat práci s vírou.“ Moje první poselství v jedné vesnici bylo: „Dávejte.“
Bližší informace o sboru KM Maranata: www.kmmaranata.sk. Video z cesty autorů rozhovoru na Spiš zde.
Ukázka z rozhovoru, který v plném znění vyšel v prosincovém čísle Života víry, které je ze značné části věnováno právě věřícím Romům. V časopise si můžete přečíst také pohledy různých autorů na možnosti řešení „romské otázky“ u nás a zkušenosti těch, kdo mezi Romy pracují. Dále toto vydání přináší úvodník Jakuba Limra a svátečně laděný „izraelský“ fejeton Kristy Gerloffové, reportáž ze semináře „Místa uzdravení“ nebo vyprávění Michala Klesnila o růstu vztahů mezi křesťany v Keni.
Z dalších článků: příběhy čtenářů, lékařská poradna, zpravodajství o aktuálním dění v církvi u nás i ve světě, vánoční křížovka, oznámení o chystaných akcích, silvestrovská stránka...
(www.zivotviry.cz)
