5. kandidátský projev Václava Klause v prezidentské volbě:
Páni předsedové, vážené senátorky a poslankyně, vážení senátoři a poslanci, vážení členové vlády,
dovolte mi, abych své dnešní vystoupení zahájil poděkováním těm z Vás, kteří jste mi před týdnem dali svůj hlas, a abych poděkoval všem, kteří se minulý pátek a sobotu snažili zachovávat důstojnost prezidentské volby. Ta je hodnotou sama o sobě.
Považuji to sice za prazvláštní výsadu, ale v této chvíli pronáším již svůj pátý kandidátský projev. Ověřil jsem si, že od zrodu našeho novodobého státu tento úkol či příležitost či poctu ještě nikdo neměl.
Může to být výrazem toho, že v zemi chybí zcela nesporná prezidentská autorita. Může to ale být výrazem i toho, že u nás nastala velmi silná polarizace a nekooperativnost politického života a že je v tomto smyslu prezidentská volba jen onou pověstnou špičkou ledovce, na kterou je až příliš dobře vidět. Když – už od roku 1850 (nikoli až v posledních letech) na zeměkouli – tají některé ledovce snad roztaje i tento. Přál bych si to. Věřím, že by si to přála i celá česká veřejnost.
Aby nebylo mýlky, přál bych si nikoli tiché, skoro nepozorované rozplývání se dnešní mimořádné éry politické svobody a demokracie a s nimi spojené možnosti či dokonce pravděpodobnosti opakování těsných volebních výsledků a složitosti vytváření vládních koalic, ale přál bych si skutečně demokratickou a důstojnou prezidentskou volbu. Kolik minulý týden přinesl demagogie, nepravd, urážek a dalších nehezkých věcí, se už z povědomí občanů naší země vymazat asi nedá. Přál bych si, aby po skončení dnešní volby byli její účastníci schopni podívat se sobě navzájem do očí. Toho, po minulém pátku a sobotě, někteří bohužel schopni nebyli.
Před týdnem jsem se ve svém projevu snažil bilancovat svou práci v roli prezidenta republiky, nabídl jsem své zkušenosti a svou celoživotní lásku k naší zemi a požádal jsem Vás o podporu pro svou kandidaturu. Opakovat stejné argumenty dnes nebudu.
