Sdílet
Na počátku dubna vystupuješ v Praze s koncertním vystoupením, které nese podtitul "Příběh křesťanské zpěvačky o lásce, zklamání, odpuštění a naději". Jakou velkou část tvého vystoupení tvoří hudba a jak velkou mluvené slovo?
Snažíme se, abychom se celkově vešli do hodiny a půl a zatím se to vždy podařilo. Hudba samozřejmě tvoří větší část. Koncert však není nikdy stejný. Modlím se za konkrétní inspiraci pro každé město, takže scénář pokaždé upravuju. Koncert v Novém Jičíně měl například vánoční a tichou atmosféru. V Šumperku jsme se zase s publikem hodně nasmáli. Úplně jinak laděný byl koncert v Brně, pořádáný v rámci Národního týdne manželství. Do kina v Kopřivnici přišlo hodně nevěřících lidí, tak jsem scénář upravovala na místě atd. Přemýšlím nad publikem, nad lidmi, které mám před očima. Jsem zvědavá, jak mě přijmou v Praze. Lidé mě tam znají mnohem víc než na Moravě a někteří z nich byli do mého příběhu vtaženi. O to je to těžší. Nicméně se moc těším.
Sérii vystoupení, ve kterých hovoříš o svém životním příběhu, jsi začala v prosinci loňského roku. V letošním roce byl tvůj brněnský koncert součástí projektu Národní týden manželství. Jaké jsou ohlasy na tvá vystoupení?
Byla jsem překvapena pozitivními, ale i smutnými reakcemi. Přišli za mnou lidé, kteří mají v manželství trable a neví, jak z nich ven. Často se bojí o svých bolestech mluvit a trápí se. Jiní prošli podobnou zkušeností jako já a pomohla jim ta část svědectví, ve které sdílím své zápasy s odpuštěním. Byl za mnou taky jeden člověk, který mi řekl, že něco takového nečekal. Že až budu koncertovat, pozve lidi, o kterých ví, že to potřebují slyšet. I kdyby to prý mělo být na druhém konci republiky.
Jaké poselství bys chtěla návštěvníkům prostřednictvím svých vystoupení předat?
Nikdy nevíme, co se nám v životě přihodí. Můžeme být upřímnými věřícími, přesto se občas stává, že nás manžel či manželka opustí. Jindy se přihodí tragédie v rodině atd. Bolí to, ničí nás i okolí, máme chuť umřít a myslíme si, že náš život už nikdy nemůže být krásný. Proto mluvím na svých koncertech velice otevřeně o svém manželství. O muži, kterého jsem milovala, ale jednoho dne ztratila. Sdílím svoji hlubokou bolest, naštvání, rozervané srdce. Netajím své zápasy s neodpuštěním a taky nechutí odpustit. Chci v tom být co nejúpřímnější, a to ze dvou důvodů. Bůh vidí mé srdce a před ním nic neskryju. Druhým důvodem je můj bývalý manžel a děti. Oni vědí, jak se to vše událo. A pokud někdy přijdou na můj koncert, chci, aby slyšeli, že to pro mě jednoduché nebylo a že jsem v tom všem sama udělala spoustu chyb, kterých lituji. Mým největším přáním je, aby můj bývalý manžel mohl uslyšet z mých úst: Odpouštím ti. Řekla jsem mu to sice, ale nemyslím si, že to “slyšel”. Napsala jsem také písničku pro Kristýnku (dcera zpěvačky pozn. redakce), kterou uslyšíte, pokud přijdete. Neměla to se mnou jednoduché, když jsme se spolu přistěhovaly do Brna. Někteří lidé se mě ptají, jestli se nebojím, že mi má vlastní otevřenost ublíží. Je mi jasné, že ne všem jsem sympatická. Nebojím se. Co můžu ztratit. Pověst například? Můj příběh lidem většinou pomáhá a otevírá oči a to je pro mě důležitější, než řeči a co si lidé myslí.
Na koncertech tě doprovází skupina Alešanka. Jak jste se společně potkali a co bylo tím impulzem, že jste připravili tento společný projekt?
V září loňského roku jsem se přistěhovala do Nového Jičína. Pomáhám se založením místního sboru (Společenství křesťanů Druhá míle, Apoštolská církev, pozn. redakce ) a spolupracuji s rodinou Bílých, která se přistěhovala rok přede mnou. Hledali jsme cesty, jak se přiblížit lidem ve městě a okolí a došlo nám, že máme neuvěřitelnou výsadu. Všichni se totiž zabýváme hudbou, tvoříme ji, baví nás. Tak proč neudělat nějaký společný projekt? Myšlenka vánočního koncertu se přímo nabízela a Bílí mi nechali hodně velký prostor pro realizaci. Jsem jim za to vděčná. Vystupuje s námi ještě výborný kytarista Denis Chabibulin. Je nám spolu dobře, máme zkoušky, modlíme se za koncerty a hlavně všichni víme, že mají odezvy. A to je pro nás důležité.
Na svých internetových stránkách uvádíš, že se jedná o první vystoupení po pěti letech v Praze. Měla jsi během té doby celkově přestávku od vystupování nebo jsi se věnovala jiným hudebním projektům?
Ano, pokud mluvím o sólovém koncertu, tak ten byl naposledy v Praze v roce 2006. Jistě, zpívala jsem na různých konferencích a festivalech, ale šlo spíše o koncerty chval. Taky jsem se v minulých letech dost stáhla do pozadí, abych dala prostor druhým. Projekt Worship.cz je výsledkem. Dala jsem si tu práci najít talentované mladé interprety a kapely. Mým snem je vytvořit jim prostor pro jejich tvorbu a působení. Daří se to a mám velikou radost. Vrátit se do Prahy a navíc s bolestnou vzpomínkou je pro mě výzva. Vloni na Silvestra jsem se po 10 letech šla podívat na místo, kde jsem s rodinou bydlela. Procházela jsem ulicemi, vybavovala si hezké i smutné momenty, poplakala jsem si a uvědomila pak jednu důležitou věc. Pokud člověk prožije něco těžkého, měl by se na to místo jednou vrátit a modlit se. Pokud nemůže sám, může k tomu někoho přizvat. Mně to velmi pomohlo. Nadechla jsem se a nechala minulost minulostí. Mluvi o ní už není tak bolestné.
Máš v plánu se svým koncertním vystoupením navštívit po Praze ještě další města?
Čeká nás Brno, Jeseník, Studénka a na podzim opět Praha. Máme však pořád další nabídky.
Jaké jsou tvé plány do budoucna, co se hudební oblasti týká?
Především chci investovat do projektu Worship.cz. Před námi je červnový, v pořadí druhý, ročník Slavnosti napříč církvemi. Příští rok konference chval a také společný koncert českých křesťanských zpěvaček (malé tajemství). Mám kolem sebe samé bezvadné lidi, kteří věří mým snům a nebojí se do nich investovat. Takže moje plány jsou už teď plány společnými a toho si nesmírně vážím. Dále věnuji svůj čas a zkušenosti lidem, o kterých jsem si jistá, že nám mají co nabídnout. Teď je to například Janette Oubrechtová a Jaruška Beková. Oběma bych ráda pomohla uskutečnit jejich sny. Přemýšlím však také o dalším sólovém albu, a tak dávám postupně písničky dohromady. Jde to pomalu, ale jde. Musím s velikou vděčností poděkovat Bohu, který mě miluje a nikdy mě neopustil. Jak zpívám v jedné písničce: Pro lásku nevšední, kvůli věrným dětem tvým, kvůli tobě můj Milý se nevzdám.
Redakce Křesťan Dnes děkuje zpěvačce Jiřině Markovové za rozhovor a přeje mnoho Božího požehnání a sil do další tvorby a vystupování.
